Diagnostická kritéria
PDA by mělo být diagnostikováno na základě posouzení vývojové historie dítěte a po pečlivém sledování a posouzení dítěte. Následující tabulka je převzata z odborné práce 'Defining Criteria For Diagnosis of Pathological Demand Avoidance Syndrome' Rev. 3 (2002)
DĚTI S PDA |
DĚTI S TYPICKÝM AUTISMEM NEBO ASPERGEROVÝM SYNDROMEM |
1. Pasivita v prvním roce života Často nenatahuje ruce, pouští hračky, "pozoruje"; často opožděné vývojové milníky. Čím více stoupají očekávání kladená na dítě, tím více se dítě stává „aktivně pasivním“, tj. silně protestuje proti běžným požadavkům, odporuje. Některé děti aktivně odporují od samého začátku, vše musí být po jejich. Rodiče mají tendenci se přizpůsobit natolik, že nejsou připraveni na rozsah selhání po nástupu dítěte do školky nebo školy, kde jsou na něj kladeny běžné skupinové požadavky; uvědomí si, že s dítětem musí jednat jako „v rukavičkách“, ale nevnímají ho jako nenormální. Také odborníci zprvu vnímají dítě jako matoucí, ale normální. |
Zdá se, že se vymyká normálu mnohem více a mnohem dříve; chybějící sociální chování a empatie společně se slabou řečí těla a stereotypním chováním rodiče znepokojí. |
2. Pokračuje v odporování a vyhýbání se běžným požadavkům každodenního života Zdá se být pod nesnesitelným tlakem, z běžných požadavků kladených na děti; aktivně se snaží jim vyhýbat. Vyhýbání se požadavkům se jeví jako nejvýraznější sociální a kognitivní dovednost a nejobsesivnější činnost. Spolu s vývojem jazykových schopností se vyhýbavé strategie stávají v zásadě společensky manipulativní, často jsou přizpůsobeny konkrétnímu dospělému a mohou zahrnovat:
|
Může se zdráhat, ale nátlak ignoruje nebo odvrací nespolečenským způsobem, aniž by připustil potřeby ostatních. Má velmi málo vědomých vyhýbavých strategií. Nepřizpůsobuje konkrétní strategii konkrétní osobě. Nemá dostatek empatie a obvykle ani dostatečné jazykové schopnosti na to, aby se vymluvil. Je přímý, nikoli nevyzpytatelný. |
3. Povrchní společenskost, ale zjevně postrádá sociální identitu, hrdost nebo stud Na první pohled normálně společenský (má dostatek empatie na to, aby manipuloval dospělými, jak je uvedeno v sekci 2), ale nejistý (viz 4) a bez hloubky. Nevyjednává s ostatními děti, neidentifikuje se s dětmi jako skupinou. Otázka „Ví, že je dítě?“se zdá rodičům smysluplná, vidí v tom totiž velký problém. Chce, aby ho ostatní děti obdivovaly, ale obvykle je šokuje naprostou absencí hranic. Žádný smysl pro zodpovědnost, nezájem co se hodí v kterém věku (např. bude se prát s batoletem). Navzdory společenskému povědomí se chová se bez zábran, např. nevyprovokovaná agrese, nevhodný smích nebo chichotání či kopání a vřískání v obchodě či ve třídě. Dává přednost dospělým, ale neuznává jejich postavení. Vypadá jako neposlušný, ale rodiče říkají „není neposlušný, jen zmatený“ nebo „ne, že by nemohla nebo nechtěla, ale ona si nemůže pomoct, aby chtěla“ – rodiče jsou v koncích stejně jako ostatní lidé. Chvála, odměny, kárání a tresty neúčinkují; behaviorální techniky selhávají. |
Autistické děti (včetně dětí s Aspergerovým syndromem) kvůli chybějící sociální empatii nemanipulují záměrně ostatními, ačkoli lidé okolo nich se mohou cítit jako manipulovaní situací nebo osudem. Nepůsobí společenským dojmem kromě případů, kdy děti s rozvinutým jazykem mluví o svých vyhraněných zájmech nebo se na ně ptají. Časem mohou získat společenské schopnosti, ale zřídka se u nich rozvine opravdová (přirozená) sociální empatie. |
4. Labilita nálad, impulzivita, potřeba mít kontrolu Přechází od mazlení k bití bez zjevného důvodu, případně dělá obojí najednou (říká „Nesnáším tě!“ při objímání nebo štípe při držení za ruku). Velmi prudký a impulzivní. Změna nálady může být reakcí na vnímaný tlak; přehnaně protestuje nebo přehnaně se bojí, dokonce přehnaně vyjadřuje náklonnost; emoce mohou vypadat jako předstírané. Činnost musí probíhat za podmínek dítěte; může okamžitě změnit názor, pokud získá podezření, že činnost ovládá někdo jiný. Omluví se, ale prohřešek hned zopakuje, nebo zcela popře zjevnou skutečnost. Je třeba, aby učitelé využívali množství rozmanitých strategií, nezakládali si na pravidlech: novost pomáhá. |
Autistické děti jsou zřídka impulzivní; pracují podle (svých vlastních) pravidel a rodiče se naučí, co je obvykle rozčílí. Nepřetvařují se před ostatními, a pokud ano, tak v mnohem vyšším věku. Pravidla, rutina a předvídatelnost pomáhají. |
5. Vyhovuje mu hraní rolí a hra na něco Zdá se, že některé děti ztrácejí kontakt s realitou. Mohou si vypůjčit roli jako pohodlný „způsob bytí“, tj. jako vyrovnávací strategii. Mnohé se chovají k ostatním dětem jak učitel (a proto se jeví panovačně); mohou napodobovat a rozvíjet různé způsoby podle nálady nebo aby ovládaly události nebo lidi. Rodiče často nechápou „kdo jejich dítě je“. Mohou se zhostit vyšetření v roli psychologa nebo pomocí loutek, čímž se zlepší jejich spolupráce; mohou převzít styl mimina nebo postavy z televize. Hraní role „hodné žákyně“ může pomoci ve škole, ale může odvrátit pozornost od podvýkonnosti. Díte má rádo panenky, hračky zvířat, hru na domácnost. Zvládá běžné konvence společné hry na něco. Pomáhají nepřímé pokyny. |
Nepružnost, chybějící symbolická hra a hra na něco a nedostatek empatie způsobují, že pro autistické děti je hra s předstíráním (kromě uspořádávání malých předmětů) nebo hraní rolí, které přesahuje pouhé opakování frází, velmi obtížné. Děti s Aspergerovým syndromem se sice mohou naučit „předepsané“ role, ovšem s obtížemi a bez plynulosti. Nepřímé pokyny matou. |
6. Jazykové opoždění jevící se jako důsledek pasivity Opoždění je dobře a často náhle dohnáno. Pragmatická stránka řeči není příliš porušena, dobrý zrakový kontakt (někdy příliš silný); společenské načasování dostatečné, není-li přerušeno vyhýbavým chováním; výraz tváře obvykle normální nebo příliš živý. Obsah řeči je však často zvláštní nebo bizarní, a to i mimo hovor vedený snahou vyhnout se požadavku. Sociální imitace je běžnější než imitace podle televize; některé děti mají krátké období echolálie. Opakované otázky používané k odvrácení pozornosti, ale mohou znamenat paniku. |
Jazyk je zároveň opožděný i porušený, u mnohých chybí. Dokonce i děti s Aspergerovým syndromem vykazují velmi porušenou pragmatickou stránku jazyka, slabý zrakový kontakt, slabé načasování a málo výrazu tváře a gest. |
7. Obsesivní chování Velká část nebo většina popisovaného chování se odehrává obsesivním způsobem, zejména pak vyhýbání se požadavkům. Výsledkem je, že většina dětí vykazuje velmi nízkou školní úspěšnost, protože motivace vyhýbat se požadavkům je neustálá a dítě nezná ve vyhýbavosti hranic. Další obsese bývají společenské povahy, tedy týkají se lidí a jejich vlastností. Některé děti obsesivně obviňují nebo obtěžují lidi, které nemají rády, nebo je jejich obliba určitých lidí příliš intenzivní; děti se mohou zaměřit na jiné jednotlivé děti. |
Autistické děti jsou také obsesivní, ale nezaměřují se tolik na společenská témata. Nesnaží se obsesivně vyhýbat požadavkům a nepoužívají obsese pro účely manipulace. Řád, uspořádání a fascinace vnímanými podněty. |
8. Neurologické příznaky Lehké neurologické příznaky se projevují ve formě zhoršené koordinace a fyzické neobratnosti; polovina dětí začíná lézt později nebo neleze vůbec. Někteří trpí absencemi, záchvaty nebo krátkodobou ztrátou kontroly. Dosud však neexistuje dostatek nevyvratitelných důkazů. |
Srovnatelná míra příznaků u autismu; méně v oblasti lezení a krátkodobé ztráty kontroly. |