Jaké to je mít PDA?
Následující útržky jsou od 17 letého člověka, kterému bylo diagnostikováno PDA.
"Velmi se snažím chodit do školy a chtěl bych se zlepšit a mít dobré známky, ale je to pro mě velmi těžké. Problém ale není ve škole. Chci být úspěšný, nechci nikoho zklamat. Také bych chtěl dokončit školu a posunout se dál v životě."
"Mám svoji malou bublinu ve které je všechno OK. Je tam klid, pořádek, vše je pod kontrolou. A pak tam jsou dveře, za dveřmi je velká temná propast do které hážu své problémy, vše co je pro mě těžké, co pro mě představuje nějakou překážku. Časem se ta propast naplní. Když je propast plná a už do ní nic dalšího hodit nemůžu, tak nedokážu fungovat dokud si neudělám čas na to abych si vše důkladně promyslel. To může trvat dny nebo i týdny. Sice může trvat měsíce než se propast naplní, ale když se naplní tak dál nemůžu pokračovat."
"Tu propast naplní třeba to když mi ostatní říkají, že musím chodit do školy nebo jinak příjdu o dotace a vyhodí mě. Naplní to tu propast a drží mě to zpátky. Nemusí mi to připomínat každý den, protože to vím sám. Nepomáhá mi to, jen to naplňuje mou propast ještě víc."
"Když jsem ve škole chci se učit, ale když se něco stane co mě rozhodí, je to jako by někdo zmáčknul vypínač a jediné co chci je jít domů. Může to být například to že student vejde do učebny nebo se stane nějaká nepředpokládaná změna. Jakmile mě přepadne tenhle pocit tak se nedokážu znovu soustředit na učení a jen chci jít domů."
"Nejsem si jistý proč mám takové pocity, proč se tak cítím. Myslím, že za to částečně může to že jsem byl ve třídě s velmi hlučnými a nepředvídatelnými žáky. Další důvod je že je to tak dávno co jsem byl naposledy ve škole, že učení mi připadá jako žebřík tyčící se do nekonečna. Nevidím druhý konec žebříku a bojím se co se stane když se pokusím na něj vyšplnhat, co když spadnu a skončím tam kde jsem začal?"
"Ještě navíc ke všemu mám problém se spánkem. Když jsem chodil do školy na podzim tak jsem spal v pořádku. Nemyslím si že by to bylo kvůli praxi, protože to začalo předtím než jsem začal chodit na praxi. Byl jsem schopný usnout, vstát v 6 hodin ráno a cítil jsem se fajn. Bylo to jako by mi můj mozek chtěl ukázat jaké to být normální jen aby to mohl zase vzít zpět. Když mám rozhozený spánek tak prostě nemůžu usnout do 4, 5, 6 nebo 7 do rána. Když jsem v noci nespal, tak je pro mě těžké se soustředit, zlepšit se a překonat mou úzkost."
"Vše by pro mě bylo jednodušší kdybych měl tolik času kolik potřebuju na to abych se s věcmi vypořádal když se cítím špatně. Ale chápu že takhle svět nefunguje a snažím se na sobě pracovat. Opravdu bych se chtěl udělat pokrok, dokončit školu a získat kvalifikace a velmi si cením lidí kteří tu pro mě jsou a pomáhají mi."