Zvládání záchvatů vzteku
Co je dobré mít na paměti
- Záchvaty se dají nejlépe interpretovat jako panický záchvat. Není to bitva, kterou je možné prohrát/vyhrát, je to krizová situace, kterou je třeba zvládnout.
- Vy máte za úkol působit jak emocionální brzda dítěte. V závislosti na tom, jakým způsobem k řešení záchvatu přistoupíte se také budou lišit výstupy situace.
- Nespojujte v jedno váš osobní vztah s dítětem a to jak se dítě chová.
- Aplikujte pohotovostní pravidla - "nezraň sebe, jiné lidi a nenič majetek". Ale pamatujte, že pokud se něco při záchvatu rozbije, může to být nahrazeno nebo opraveno, takže prioritizujte bezpečí.
- Klasické ukazňování je při záchvatech vysoce neúčinné, dítě není ve stavu kdy je možné jej poučovat.
Co můžete dělat během záchvatu
- Buďte si vědomi možných spouštěčů a všímejte si znaků, které poukazují na to, že se úzkost dítěte zvyšuje. Prevence je lepší než vypořádávání se s následky.
- Buďte vždy klidní. Křik nebo naštvání nepomůže nikomu. Buďte opatrní, kontrolujte své výray i řeč těla. Snažte se být co nejneutrálnější a nekonfrontní.
- Omezte počet podnětů, které by mohly zvýšit pocit zahlcení, které dítě prožívá. Např. ztište televizi nebo radio, poproste ostatní lidi aby byli ticho a nezasahovali.
- Snižte komunikaci na minimum. Pokyny by měly být krátké a jednoduché.
- Je lepší navést dítě k pozitivnímu chování než mu přikázat aby přestalo s chováním negativním. Například řekněte dítěti aby stálo klidně místo toho, abyste mu řekli ať přestane běhat. Pamatujte, že přímý požadavek může u člověka trpícího PDA zvýšit míru pociťované úzkosti, proto třeba doporučení jako "třeba se budeš cítit klidněji když se zastavíš" nebo otázka "mohl bys prosím chvilku stát v klidu?" být účinnější než jednoduchý příkaz jako "stůj klidně".
- Dejte dítěti emocionální a fyzický prostor. Je lepší vzít si odstup od situace než jít do konfliktu.
- Povzbuďte dítě k tomu aby se přesunulo do bezpečnějšího místa. Tím může být například jeho pokoj, prostor mimo učebnu, zahrada nebo dětské hřiště. Když je to možné tak se dítě pokoušejte vést k tomu aby odešlo dobrovolně místo toho abyste ho násilím nutili k odchodu. Některé děti preferují schovat se pod stůl nebo jim pocit bezpečí navodí zahalení se do deky nebo obléknutí oblíbeného kabátu.
- Nevyhrožujte postihy a tresty a nenabízejte odměny během záchvatu. S dítětem není možné v takové situaci rozumně smlouvat. Takové přístupy spíše zvýší dítětem pociťovanou úzkost než aby je to přimělo k tomu aby s chováním přestali.
- Když se dítě začíná uklidňovat, může mu pomoci verbální ujištění. Mladší děti mohou být uklidněny objetím, otázkou "chceš mě obejmout dokud se nebudeš cítit líp?" jim dává kontrolu stejně jako pocit bezpečí a jistoty.
- Fyzické zasažení by mělo být až poslední možností a primárně by mělo být použito k pokud je v ohrožení bezpečí dítěte nebo jiných osob.
- Buďte si vědomi nebezpečí v okolí např. nůžky, nože apod. předměty, které mohou být použity jako zbraň. Další nebezpečí představují např. skleněné dveře, pohybujícící se vozidla a nedaleká vozovka.
- Pokud dítě během záchvatu uteče, tak za předpokladu, že v okolí nejsou žádná ohrožení, je někdy lepší následovat dítě s odstupem místo snahy se ho dohonit.
Po záchvatu
- Dítě bude potřebovat čas aby se dalo dohromady, nejlépe k tomu poslouží jejich "bezpečné místo".
- Něco k jídlu nebo pití může dítěti pomoct uklidnit se a vrátit se do normálu.
- Ujistěte dítě, že už je po všem. Řekněte mu, že chápete, že za své chování nemůže a že ho pořád máte rádi.
- Pokuste se zapomenout co se stalo a začněte nanovo.
- Některé děti jsou rozrušené z toho co udělaly a jak se chovaly. Projevují lítost, nebo jsou na sebe naštvané.
- Některým dětem pomáhá promluvit si o tom co se stalo, díky tomu je lehčí zjistit co záchvaty způsobuje. Ale pro některé děti je toto příliš stresující a končí dalším záchvatem.