Desperatemum píše: "Mojí 13 leté dceři nebyl diagnostikován syndrom PDA, ale jsem si jistá, že jím trpí. Od útlého věku měly její záchvaty velký vliv na náš život, jednou když jí byly 4 roky dokázala svým záchvatem vylidnit veřejné záchody. Od té doby jsem měla dvakrát nůž u krku, mám díry ve zdech, dcera chtěla skákat z oken a často odmítala chodit do školy. Začala se sebepoškozovat a nedávno začala kouřit, protože se chytla špatné party a začala kopírovat jejich chování! Snažím se aby ji diagnostikovali (ale je to hrozně náročné!!) Jedna věc, která mě tíží je to, že jsem četla příběhy o podobných případech, ale velmi málo z nich se zmiňovalo o nepořádku a všudypřítomné destrukci!! Když se dcera jde sprchovat, tak její oblečení, spodní prádlo (včetně vložek!), ručníky a cokoliv co použije nechá rozházené po podlaze. Když si dá čokoládový dort, nebo sušenky, nechá po sobě drobky a ani se nepokusí je smést. Málokdy je možné spatřit podlahu jejího pokoje, protože se všude povaluje oblečení - čisté i špinavé, knížky, hygienické potřeby atd. Vím, že když se pokusím jí říct, aby si pokoj uklidila, tak reakce nebude dobrá. Když si aplikuje make up, nemá žádný problém s otřením přebytečné tvářenky o stěnu, místo toho aby použila kapesníček. Má někdo podobné zkušenosti?? Je to každodenní boj a pro mého syna je velmi obtížné pochopit proč ji prostě nepřinutím si po sobě uklízet. Trávím svůj čas uklízením po ní a napravováním škod, jako jsou například lak na nehty na nábytku, nebo řasenka na béžovém koberci, protože se opravdu zdá, že nechápe, že je v jejím chování problém! Pomohlo by mi a měla bych lepší pocit když bych věděla, že nejsem sama." Jaco píše: "Desperatemum, musela jsem tvůj příspěvek přečíst nahlas manželovi, protože se tak podobá tomu co se děje v naší domácnosti! Jediný rozdíl je, že u nás jde o syna. Pokaždé když se obléká, je jeho šatník jako po výbuchu. Dokážu ti říct co přesně jedl, protože po sobě nechává rozsypané jídlo. Odmítám mu kupovat deodorant ve spreji, protože ho stříká naprosto všude a my se pak dusíme, kupuji jen tuhý. Kvůli jeho záchvatům se chodili ptát i sousedi z druhého konce ulice, jestli je všechno v pořádku. Měli jsme incidenty s noži, skákáním z oken, stejně jako odmítáním chodit do školy. A ano, rozumím ti, nejsi sama! Můj syn také jeví naprostý nezájem ohledně nepořádku." Mrsb píše: "Moje dcera taky, kudy chodí, tam nechává pohromu, ale zároveň je hrozně hnidopišná - má po pokoji rozházené oblečení a odpadky, ale aby spala v posteli na které je jen drobeček - to ne, všechno povlečení se musí okamžitě vyměnit. Je to vyčerpávající!!!" chezza píše: "Právě jsem se začala více zabývat syndromem PDA, protože mám podezření, že moje 13 letá dcera jím trpí. Je přesně taková jak popisuješ, všude po sobě nechává pohromu. Čím je starší, tím víc si s ní nevím rady. Od jejich 6 let jsem věděla, že potřebuje pomoc, ale škola a doktoři mě jen odbyli s tím, že je to jen jejím věkem."
Příspěvky jsou převzaty z diskuzního fóra Spolku syndromu PDA. |
Details
InfoPříběhy ze života posbírané na internetu od rodičů dětí s PDA. Postupně budeme přidávat další příspěvky. Archiv
kategorie
|